Jsou věci, které člověk ochutná jednou a okamžitě na ně zapomene. A pak jsou jiné – nenápadné, tiché, ale vytrvalé. Vracejí se v myšlenkách v těch nejneočekávanějších chvílích a připomínají se pokaždé, když zavřu oči a snažím se vybavit si něco opravdu dobrého. Právě k těm druhým patří i ony. Tak lahodné, že bych je dokázala jíst každý den. A tentokrát to opravdu není jen fráze, kterou člověk řekne ze zvyku.

Poprvé jsem je ochutnala úplnou náhodou. Nebyl v tom žádný slavnostní okamžik, žádné velké očekávání. Prostě obyčejné odpoledne, trochu hlad a chuť na něco známého, ale přesto jiného. Už první sousto mě ale zastavilo. Ne proto, že by bylo výrazné nebo přehnané, ale právě naopak. Chuť byla vyvážená, jemná a přitom plná, jako by všechno dávalo smysl přesně v tom poměru, v jakém mělo.

Čím déle jsem jedla, tím víc jsem si uvědomovala, že nejde jen o chuť samotnou. Bylo v tom něco uklidňujícího. Něco, co zpomalovalo čas a nutilo mě věnovat pozornost každému dalšímu kousku. Najednou nebylo kam spěchat. Stačilo sedět, vnímat a užívat si jednoduchost, která se dnes tak snadno ztrácí.

Začala jsem si je spojovat s drobnými rituály. S klidnými rány, kdy mě nečekal žádný chaos. S večery, kdy jsem potřebovala vypnout a být chvíli jen sama se sebou. Byla v nich stálost, jistota, že ať byl den jakýkoli, tahle maličkost ho dokáže alespoň na chvíli napravit. A možná právě proto mám pocit, že bych je mohla jíst každý den, aniž by mě omrzely.

Lidé často hledají složité chutě, neobvyklé kombinace a nové zážitky. Já ale zjistila, že skutečná lahodnost se někdy skrývá v něčem obyčejném, poctivém a upřímném. V chuti, která si na nic nehraje a přesto zanechá stopu. V jídle, které se nestane jen součástí dne, ale malým momentem radosti.

A tak se k nim vracím znovu a znovu. Ne proto, že bych neměla jiné možnosti, ale proto, že některé věci prostě fungují. Jsou spolehlivé, příjemné a dávají pocit domova, i když jste zrovna daleko. Tak lahodné, že bych je dokázala jíst každý den. A čím víc o tom přemýšlím, tím jistější si jsem, že to opravdu není jen fráze.