A v tu chvíli se ticho stalo téměř nesnesitelným. Lidé přestali dýchat. Dokonce i vítr jako by se zastavil, neschopen zasáhnout do toho, co se odehrávalo před jejich očima.

Lékaři po krátkém váhání nakonec udělali výjimku — dovolili psovi zůstat u osamělého starce a dokonce si lehnout přímo na jeho postel.

Chodba jako by na okamžik přestala dýchat. Vzduch se v ní zastavil, ztěžkl a proměnil se v neviditelnou hmotu, která tlačila na hruď každému, kdo se v ní ocitl.

Důstojník ztuhl, jako by se před ním náhle rozpadl neviditelný řád, na kterém stála celá základna. Jeho hlas, ještě před okamžikem pevný a chladný, teď ztrácel jistotu.

Během slavnostního obřadu, kdy mělo být všechno dokonalé, se stalo něco, co se nejprve zdálo podivné a dokonce děsivé… ale brzy to zcela změnilo smysl celé události.
A v tu chvíli se ticho stalo téměř nesnesitelným. Lidé přestali dýchat. Dokonce i vítr jako by se zastavil, neschopen zasáhnout do toho, co se odehrávalo před jejich očima.
Lékaři po krátkém váhání nakonec udělali výjimku — dovolili psovi zůstat u osamělého starce a dokonce si lehnout přímo na jeho postel.