Sluhové se pohybovali s přesností hodinových strojků, každý krok dokonale sladěný, jako by se řídili neviditelným rytmem paláce. Vysoké sloupy z bílého mramoru odrážely světlo křišťálových lustrů a prostor zaplňoval jemný šum hlasů, šustění látek a občasné kovové cinknutí nádobí.

Uprostřed toho všeho stál Chalíd, s rukama založenýma za zády, a pozoroval dění s výrazem člověka, který očekává dokonalost. Jeho hosté přijedou z celého regionu—vlivní obchodníci, diplomaté i staří přátelé jeho rodu. Každý detail musel být naprosto bezchybný.

„Zkontrolujte květinovou výzdobu v hlavním sále,“ přikázal jednomu z komorníků, aniž by odvrátil zrak od dlouhého stolu, kde kuchaři dokončovali poslední speciality. Vůně koření se mísila se sladkým aroma růží, které bylo pro palác tak typické.

Jen o pár kroků dál stála mladá služebná Nadžá. Přestože se snažila zapadnout mezi ostatní, její nervozita byla zřejmá. Dnešní večer pro ni znamenal mnohem víc než běžnou směnu. Někde mezi hosty měl dorazit člověk, kterého neviděla už celé roky, a její srdce se s každým tiknutím palácových hodin svíralo stále víc.

Šejch Chalíd mezitím pozvedl hlavu k obrovským dveřím, kde se právě rozsvítila řada svícnů. „Ať je vše připraveno,“ pronesl tiše, ale s autoritou, která dodala jeho slovům váhu.

Recepce ještě nezačala, ale v hale už bylo cítit očekávání—jako by ve vzduchu viselo něco, co může změnit nejen průběh večera, ale možná i osudy několika lidí, kteří se tu brzy setkají.