Petr nebyl žádný šéfkuchař. Byl to obyčejný muž, který si po práci rád doma něco uvařil. Ne pro parádu, ale proto, že ho to uklidňovalo. Ten večer si chtěl připravit jednoduché těstoviny se zeleninou – nic zvláštního, prostě rychlá večeře.

Když vytáhl z lednice brokolici, nevypadala nijak podezřele. Zcela obyčejná, zelená, čerstvá hlávka, kterou koupil od místního farmáře na trhu. Připravil si prkénko, nůž, a začal brokolici rozebírat na růžičky.

A právě tehdy to uviděl.

Uvnitř jedné z největších růžiček se mezi stonky nacházelo něco, co tam rozhodně nepatřilo.

Na první pohled to vypadalo jako kus ztvrdlé hlíny nebo nějaký shluk kořenů. Ale když to Petr opatrně očistil a osušil, zjistil, že drží v ruce něco, co připomínalo miniaturní kovový předmět – zcela nepravidelného tvaru, pokrytý podivnými rýhami. Měl pocit, jako by to byl jakýsi malý artefakt. Ale jak by se dostal dovnitř brokolice?

Zvědavost zvítězila.

Petr předmět vyfotil a sdílel ho na sociálních sítích. Nečekal žádnou velkou odezvu, ale během pár hodin se pod příspěvkem začaly hromadit komentáře.

„To vypadá jako starý prsten!“
„Možná to je nějaký amulet…“
„Děláš si srandu? To je mikrofon! Sledujou tě!“
„Tohle vypadá jako něco z jiného světa, kámo.“

Někteří lidé tvrdili, že jde o dávno ztracený historický šperk. Jiní, že to je technologický komponent neznámého původu. Jeden komentář tvrdil, že něco velmi podobného našli archeologové v Egyptě – a dodnes neví, k čemu to sloužilo.

Co bylo ještě zvláštnější – od chvíle, kdy Petr předmět vyndal, začal mít divné sny. Všechny se točily kolem spirál, zvuků, které nedokázal popsat, a neznámého jazyka, který přesto chápal. Když si o tom posteskl v komentáři, další lidé mu napsali, že se jim děje to samé – jen proto, že viděli jeho fotku.

Věc vyvolala takovou pozornost, že se ozvali i lidé z univerzity, jeden novinář a dokonce i někdo, kdo tvrdil, že pracuje pro «nezávislou výzkumnou organizaci zabývající se neklasifikovanými nálezy».

Ale Petr začal být nervózní.

Po několika dnech se jeho příspěvek ztratil. Zmizel nejen z jeho profilu, ale i ze záloh, screenshotů, dokonce i z archivních webů. Vše, co zbylo, byly komentáře lidí, kteří si pamatovali, že ho viděli. Ale fotka? Pryč.

A nejděsivější část?

Předmět, který měl doma schovaný, zmizel taky. Nevěděl kdy, neví jak. Prostě jednoho rána vstal – a byl pryč. A od té doby už neměl žádný z těch podivných snů. Jen pocit… že byl blízko něčemu, co neměl nikdy najít.

Dnes už o tom téměř nemluví. Jen občas, když se někdo zmíní o brokolici, se zvláštně pousměje a řekne:

„Mějte oči otevřené. Nikdy nevíte, co právě krájíte.“