Když mi manžel minulý měsíc oznámil, že jeho maminka se bude znovu vdávat, myslela jsem si, že si dělá legraci. Ale když mi s úsměvem podal telefon a já slyšela její rozzářený hlas na druhé straně linky, pochopila jsem, že to myslí naprosto vážně.

„Ano, milá zlatá, bude svatba. V sedmdesáti. A víš co? Těším se jako malá holka.“
Musela jsem se usmát. Moje tchyně byla vždycky výjimečná žena. Energická, se smyslem pro humor a nakažlivým optimismem. Po smrti manžela, mého tchána, si prošla dlouhým obdobím osamělosti. Neupadala do depresí, ale bylo vidět, že jí něco – nebo spíš někdo – chybí. A teď, po téměř dvaceti letech vdovství, se rozhodla dát svému životu novou šanci.
Její nastávající se jmenuje Karel. Seznámili se před rokem v knihovně – ano, čtete správně – oba si chtěli půjčit stejnou knihu o historii druhé světové války. Začali si povídat, pak si dali kávu, pak další… A jak se ukázalo, slovo dalo slovo, a z přátelství se vyklubala láska, kterou by leckdo v jejich věku už ani nehledal.
Co mě nejvíc překvapilo, byla reakce okolí. Čekala jsem ironické poznámky, otázky typu „Na co si v tomhle věku hrají?“ nebo dokonce nesouhlas. Ale většina lidí – včetně vnoučat, přátel a sousedů – byla dojatá a nadšená. Protože láska nezná věk. A odvaha začít znovu si zaslouží obdiv.
Tchyně si vybrala skromný obřad na zahradě u svého domku. Ne bílé šaty, ale elegantní kostým ve starorůžové barvě. Žádné pompéznosti, jen blízcí lidé, spousta smíchu, a atmosféra, která připomínala, že štěstí si člověk může dopřát kdykoli – pokud má odvahu natáhnout ruku a vzít si ho.
Na svatbě pronesla krátký, ale dojemný přípitek:
„Nikdy není pozdě znovu milovat. Nikdy není pozdě být šťastný. A nikdy, ale opravdu nikdy, není pozdě začít znovu.“
A my všichni jsme jí tleskali. Se slzami v očích.
Dnes, když se na ni dívám, jak s Karlem sedí na lavičce, drží ho za ruku a směje se, cítím obrovský respekt. Její život nebyl jednoduchý. Zažila válku, komunismus, ztrátu milovaného člověka, osamělost. A přesto se nezlomila. Naopak. Rozkvetla.
Moje tchyně začíná novou kapitolu svého života. V sedmdesáti. A možná je to ta nejhezčí kapitola ze všech.