🤔 Když jsem je ale před vařením začala omývat, všimla jsem si něčeho opravdu zvláštního 😱 Maso se mi doslova začalo rozpadat na tenké proužky 😲 Co to má znamenat? A hlavně – jíme tohle opravdu všichni? O tom, co jsem zjistila, vám povím přes odkaz v komentářích, ale dávejte si pozor. Celé to začalo úplně nevinně. Po práci jsem se stavila v supermarketu a jako obvykle jsem sáhla po balení kuřecích prsou. Byla v akci, vypadala normálně – žádné podezřelé datum, žádné zabarvení, nic neobvyklého. Doma jsem se těšila na klidný večer: jednoduchý recept s bylinkami a pečenými bramborami. Nic složitého.

Jenže když jsem maso vybalila a chtěla ho omýt, něco mi nesedělo. Struktura byla zvláštně měkká. Zkusila jsem ho vzít do ruky – a prsa se mi doslova začala drolit mezi prsty. Ne rozřezávat, ale rozpadat se na tenké, vláknité proužky, jako by to ani nebylo maso.

První myšlenka? Možná bylo maso zkažené. Ale nepáchlo. Bylo světlé, beze známek plísně, bez slizu. Tak jsem začala pátrat.

Otevřela jsem internet a nestačila se divit. To, co jsem držela v rukou, nejspíš nebylo klasické kuřecí maso, ale produkt kuřat chovaných na extrémně rychlý růst. V mnoha velkochovech se dnes běžně používají speciální krmiva a hormony, které způsobují, že kuře vyroste za 35 dní z malého kuřátka na několikakilového „obrkuře“.

Jenže tělo kuřete to nezvládá. Svaly nestíhají růst přirozeně, a tak se u těchto zvířat vyvíjí tzv. myopatie – svalová degenerace. Výsledkem je maso, které se při dotyku drolí, rozpadá a působí jako mokrá vata. A ano – prodává se to jako normální kuřecí prsa.

Cítila jsem směs znechucení a bezmoci. Kolikrát už jsme tohle jedli, aniž bychom si toho všimli? Kolik lidí to připravuje dětem? Co vlastně víme o mase, které kupujeme?

Ten večer jsem večeři neuvařila. Maso jsem zabalila a vrátila do obchodu – ne že bych čekala omluvu, ale aspoň jsem to chtěla nahlásit. Odpověď? „Ano, občas se to stane. Není to nebezpečné.“

Ale já si to nemyslím.

Začala jsem víc číst, ptát se, porovnávat. A zjistila jsem, že tohle není výjimka, ale realita masového průmyslu. Rychlý zisk, vysoká produkce, žádná etika. A my to všechno sníme, protože to vypadá jako „normální kuře“.

Od té doby maso kupuju jen od místního farmáře. Dražší? Ano. Ale když vím, že zvíře rostlo normálně, jedlo, co mělo, a nebylo přeplněné antibiotiky nebo hormony, mám aspoň čisté svědomí.

A co vy? Už se vám někdy stalo něco podobného? Napište mi do komentářů nebo se podívejte na odkaz – sdílím tam víc informací, včetně fotek a zdrojů.

👉 Ale hlavně – dívejte se, co kupujete. Ne všechno, co vypadá jako kuře, je opravdu kuře.