Celé léto bylo v ulici Na Hrázi neobvykle ticho. Pan Novotný, který tam bydlel už přes třicet let, najednou přestal chodit do místní hospody, přestal sekat trávník a z jeho zahrady se často ozývaly podivné zvuky. Vrčení strojů, občasné kovové rány, někdy dokonce tlumené výbuchy.

Sousedi nejprve předpokládali, že si prostě přestavuje sklep nebo staví bazén. Ale jednoho srpnového rána, kdy mlha ještě visela nad trávníky jako těžká závěs, zahlédli něco, co jim doslova vyrazilo dech. Uprostřed jeho zahrady, tam kde dřív rostla jabloň, se nacházel obrovský betonový kruh. Měl průměr nejméně deset metrů, byl dokonale hladký, bez jakéhokoliv viditelného spoje nebo praskliny.

Paní Vondráčková, která bydlela přes ulici a pravidelně si ráno vařila kávu na verandě, přísahala, že kruh tam večer předtím nebyl. A teď tam byl – masivní, monumentální, zcela nelogický.

«To není jen tak obyčejný beton,» říkal pan Kučera, bývalý stavební inženýr v důchodu, když si šel celý útvar prohlédnout zpoza plotu. «To vypadá jako nějaký přistávací modul. A co je ještě divnější – ten povrch… viděli jste, jak se leskne? Skoro jako by to bylo… živé.»

Zvědavost se rychle změnila v obavy. Lidé si začali šeptat o tajných experimentech, mimozemšťanech, nebo o tom, že pan Novotný snad navázal kontakt s «něčím» jiným. Několik dětí z ulice přísahalo, že v noci viděli nad jeho domem slabé modré světlo. A jednoho večera někdo skutečně zavolal policii.

Když ale přijeli, pan Novotný je vřele přivítal. Byl usměvavý, ochotný a přesto, že nechtěl nikoho pustit blíž ke kruhu, tvrdil, že jde jen o umělecký projekt inspirovaný minimalismem a posvátnou geometrií. Předložil povolení ke stavebním úpravám, plány a několik odborných článků o významu kruhu v historii lidstva. Policie nenašla žádný důvod k zásahu.

Ale sousedé byli stále neklidní. Kruh zůstával – tichý, hrozivý a záhadný. Nikdo neviděl, že by se po něm někdo pohyboval, ale přesto měl člověk pocit, že «něco» je uvnitř. Někdy, když foukal vítr, se prý z jeho středu ozýval slabý šepot.

A pak, jednoho dne, pan Novotný zmizel.

Jeho dům byl zamčený, auto stál v garáži, mobil ležel na stole v kuchyni. Policie znovu zasáhla, tentokrát vážně. Prohledali celý pozemek, ale po panu Novotném ani stopa. Kruh byl však nedotčený. Ani škrábanec, ani prach – jako by byl mimo čas.

O několik týdnů později si malý Tomášek z vedlejšího domu všiml, že kruh uprostřed noci na několik vteřin slabě světélkoval. A že v jeho středu, na zlomek vteřiny, spatřil obrys postavy.

Nikdo tomu nechtěl věřit. Ale od té doby se v ulici Na Hrázi už nesmělo o kruhu mluvit. Dospělí se vyhýbali otázkám a děti měly přísný zákaz se přibližovat.

A kruh? Ten tam stojí dodnes. Dokonalý, mlčenlivý, a snad i… bdící.