Každý den začínal stejně Budík zazvonil v šest třicet připravil jsem snídani nalil mléko do misek s cereáliemi a zatímco se dcery probouzely v jejich růžovém pokoji rychle jsem připravil oblečení školní batohy a podepsal domácí úkoly Ve dveřích jsme vždycky bojovali s časem s rozvázanou tkaničkou s plyšákem zapomenutým v posteli a se smíchem který se mezi tím vším ještě dokázal narodit

Byl jsem zvyklý na chaos Zvyklý na každodenní povinnosti které přicházejí s otcovstvím když na to všechno jste sám Moje žena odešla když nejmladší ještě ani nemluvila Nezvládla tlak nové rodiny zodpovědnosti ani vlastní démony Od té doby jsme byli tři já a mé dvě holčičky

Ale to ráno bylo jiné Už od chvíle kdy jsem se probudil jsem měl zvláštní pocit Všechno bylo tiché až podezřele tiché Dcery ještě spaly a já sešel do kuchyně kde jsem si všiml že dveře na zahradu jsou pootevřené A pak jsem uslyšel hlas

Nebyl to hlas mých dcer byl ženský tichý naléhavý Šel jsem ven a tam stála žena v promočeném kabátě špinavá od bláta a třásla se V náručí držela malého kluka bylo mu možná pět let Podívala se na mě a řekla jen Prosím potřebuju pomoc

Normálně bych zavolal policii Možná bych měl Ale něco v jejích očích mě zastavilo Něco mezi zoufalstvím a odvahou Přivedl jsem ji dovnitř usadil ji do kuchyně a připravil čaj Dcery se mezitím vzbudily a tiše pozorovaly návštěvu

Postupně se mi otevřela Její jméno bylo Alena a utíkala od muže který je roky týral Toho dne se rozhodla že už to dál nepůjde že už nechce aby její syn vyrůstal v domě plném strachu Odešla bez peněz bez cíle jen s nadějí že najde někoho kdo jí pomůže

To ráno se všechno změnilo Nejen že jsem poprvé od odchodu své ženy pustil někoho cizího do našeho života Ale uvědomil jsem si i něco hlubšího Že být otcem není jen o každodenních povinnostech o krmení uspávání nebo vyzvedávání ze školky Je to o tom jaký příklad dávám svým dětem

Dcery si s jejím synem začaly hrát jako by se znali celý život A Alena se pomalu stávala součástí našich dní Neplánovaně nenápadně ale opravdově A i když jsem se bál připustit si že bych mohl znovu někoho milovat věděl jsem že právě tahle nečekaná ranní návštěva přinesla do našeho domu něco co nám dlouho chybělo – naději

Od toho rána uplynulo několik měsíců a náš dům je plnější než kdy dřív Ne dokonalý ne bez problémů ale skutečný A já vím že jsem nejen otec ale i muž který se rozhodl otevřít dveře v ten správný čas