Když mu bylo třináct byl zmatený a svět kolem něj se zdál nepochopitelný Nečekal že se všechno změní že jeho život nabere jiný směr než ten který si kdysi představoval V té době nebylo jasné co to znamená být otcem co to znamená ztratit dětství a převzít zodpovědnost kterou jiní chápou jen těžko Jeho přítelkyně byla mladá stejně jako on oba sdíleli sny a obavy mladí srdcem i duší neměli tušení že za chvíli přestanou být jen děcka

Porod přišel jako blesk z čistého nebe horké letní odpoledne kdy slunce pálilo a vzduch visel nehybně Tehdy se všechno zastavilo Myšlenky bolesti radosti strachu v jednom okamžiku S matkou dítěte stáli tváří v tvář něčemu co nešlo vrátit zpátky Co se už stalo bylo skutečné a nezměnitelně jejich odpovědností

Čas plynul bolest i štěstí se střídaly jako v nevyzpytatelném snu Dny kdy se třásl při nočních pláčích dítěte noci kdy neuspěl ve škole kvůli nedostatku sil i ty chvíle kdy pocítil něco jako hlubokou hrdost na život který vznikl dílem jeho přítelkyně dílem jeho a dílem náhody nebo osudu

Rodina reagovala různě někdy odsouzení někdy ticho Smutek v očích některých lidí ohledy jiných Ne všichni rozuměli vztahu který vznikl za hranicí mládí Ne všichni dokázali nabídnout podporu jen slova zklamání a předsudky které bodají víc než ostrý nůž

On se snažil být někým kdo bude stát pevně kdo postaví domov pro to malé dítě Kdo dokáže myslí i rukou ukočírovat nové povinnosti ranní starost o plenkynky noční bdělost v tichu smích radost z prvních kroků první slova Ale i pocit viny když zklame když selže když nemá co dát

Teď když je téměř patnáct let od té chvíle dívá se zpět na cestu kterou prošel Cítí že vyrostl rychleji než ostatní žáci školy že ztěžka spojuje studium práce rodičovství že jeho srdce nese jizvy i radosti Jizvy selhání když nebyl dostatečně pečlivý když se bál budoucnosti Ale i radosti nepochopitelné když dítě poprvé řeklo táta první úsměv který rozjasnil dům první kroky které roztancovaly den

Naučil se přijímat pomoc od lidí kteří stáli při něm Naučil se že láska není jen sentiment ale čin odpovědnost oběť i naděje Každý den je novou výzvou a každý úsměv dítěte je důkazem že i v těžkých chvílích může růst život a síla

Uplynulo téměř patnáct let a on už není jen ten třináctiletý chlapec který nechtěně vstoupil do světa dospělých Stal se otcem mužem který ví jaké to je nést tíhu očí světa ale i radost ze života který roste vedle něho A dítě které kdysi bylo překvapením se stalo zakotvením příběhu který pokračuje dál ve dnech plných naděje výzev i obyčejných maličkostí ve kterých se skrývá skutečná hodnota lidského bytí