Vlk neopustil rakev ženy, a když se lidé podívali blíž, zůstali zcela oněmělí tím, co spatřili…

Všechno to začalo dnem, který měl být pro mladý pár nejšťastnějším v jejich životě — dnem, kdy si měli slíbit věčnou lásku. Ale místo radosti přišla noční můra, na kterou nikdo nezapomene.
(Pokračování v prvním komentáři pod obrázkem )

Julia, dívka s laskavým srdcem a hlubokou láskou k přírodě, se chystala říct své „ano“ Ivanovi, muži svého života. Nikdo netušil, že osud má s nimi jiné plány. Místo svatebního veselí se rozezněly jen nářky a místo bílých šatů oblékla Julia svůj poslední oděv – rubáš.

Vše se změnilo, když do sálu vtrhl vlk. Nebyl to obyčejný vlk — byl to Charlie, ten samý, kterého Julia kdysi zachránila v karpatských lesích. Přiběhl, skočil do rakve a zůstal tam nehybně ležet, jako by hlídal něco, co lidé nedokázali pochopit. A pak se stalo něco, co otřáslo všemi přítomnými…

Byl chladný podzimní den a listí padalo ze stromů jako tiché slzy V kapli na okraji lesa bylo ticho tak hluboké že se zdálo že ani vítr si netroufá šeptat Uprostřed místnosti stála otevřená rakev a lidé seděli v řadách mlčky s očima sklopenýma Když zazněl první tón houslí dveře kaple se tiše otevřely

Ve dveřích stál vlk Byl vysoký a štíhlý srst měl našedlou a oči jako lesní jezírka klidné ale hluboké Lidé ztuhli nikdo nevěděl co si počít ale vlk neprojevoval žádnou známku agrese Nepohnul se ani nezavrčel pouze vešel pomalu a bezhlučně až ke rakvi

Tam se zastavil a tiše si sedl Hlavu sklonil a setrval v nehybném postoji jako by věděl že přišel naposledy rozloučit s někým koho hluboce miloval Všichni zůstali v úžasu Nešlo o náhodu Tento vlk patřil k zesnulému a nebyl to obyčejný vlk Byl to Charlie

Charlie byl zachráněn jako mládě před mnoha lety našel ho muž jménem Pavel který právě zemřel Našel ho poraněného v lese postřeleného a opuštěného Místo aby ho nechal svému osudu vzal ho domů vyléčil a vychoval Mezi nimi se zrodilo pouto které přesáhlo hranice druhu Byli si bližší než mnozí lidé kteří žili celý život vedle sebe

Charlie nikdy neopustil Pavla Byl mu věrným společníkem a chráncem Když Pavel odešel do hor Charlie šel s ním Když onemocněl Charlie ležel tiše vedle něj Když přišel konec Charlie vytí protínalo noc jako bolestný zpěv osamění A teď přišel naposledy aby doprovodil svého pána

Nikdo ho neodvážil vyhnat Nikdo se neodvážil přerušit ten posvátný okamžik kdy se dvě duše loučily naposledy Lidé plakali ne kvůli smrti ale kvůli věrnosti která neměla slov Věrnosti která byla silnější než strach silnější než smrt

Charlie zůstal u rakve až do konce Nejedl nepil jen ležel a díval se na svého pána Když skončil obřad a rakev byla uzavřena odešel stejně tiše jako přišel Zmizel v lese a už ho nikdo nikdy neviděl

Ale ti kdo tam byli na ten den nikdy nezapomněli Ne proto že by viděli vlka ve smuteční síni ale proto že byli svědky čisté oddanosti Lásky která se neměří slovy ale činy A ve tváři vlka jménem Charlie to všechno bylo napsané beze slov přesto naprosto srozumitelně