Silnice vedla kolem staré skládky na okraji města kde se obvykle nikdo nezastavoval. Martina jela domů z práce unavená po dlouhé směně v továrně když zahlédla něco zvláštního. Na kraji silnice mezi prašnými kameny a plevelem ležel batoh. Vypadal téměř nový tmavě modrý s pevnými popruhy a žádné viditelné poškození. Vedle něj právě odjíždělo luxusní černé auto a mizelo za zatáčkou.

Martina zastavila a chvíli váhala. Pak vystoupila z auta a batoh opatrně zvedla. Byl těžší než čekala. Rozhlédla se ale okolí bylo tiché jen vítr se proháněl mezi prázdnými plastovými lahvemi a rezavými plechovkami.

Pomyslela si že ho dá svému synovi Davidovi který měl začít šestou třídu a jeho starý školní batoh už držel pohromadě jen silou vůle a několika stehy. Tohle by mohl být pěkný dárek. Vždyť lidé vyhazují věci i když jsou úplně v pořádku říkala si a batoh položila na zadní sedadlo.

Doma ho otevřela až večer. Uvnitř našla něco co ji zarazilo. Nebyly tam školní potřeby ani oblečení. Byly tam složené bankovky svázané gumičkami zabalené v sáčku. Bylo jich tolik že se jí rozbušilo srdce. Kromě peněz tam byla i malá černá krabička a několik papírů se zvláštními značkami.

Martina seděla v kuchyni a nevěděla co má dělat. Věděla jen jedno — batoh nepatřil nikomu kdo by ho chtěl darovat dítěti. A někdo si pravděpodobně velmi brzy vzpomene kde ho nechal.