Stála u pokladny s třesoucíma se rukama… Když vešel neznámý muž všechno se změnilo

Bylo chladné říjnové odpoledne a v malém obchodě na rohu ulice Na Hradbách vládlo ticho které obvykle přichází těsně před zavírací dobou. Zářivky vrhaly unavené světlo na regály plné pečiva trvanlivých potravin a levné kosmetiky. Za pokladnou stála žena ve fialové bundě s kapucí a rukama které se třásly

Jmenovala se Radka a bylo jí padesát čtyři let. Její život v posledních měsících připomínal pád který nešel zastavit. Přišla o práci v knihovně kde pracovala dvacet let pak o manžela který jednoho dne odešel a už se nikdy nevrátil a nakonec o dceru která odjela do zahraničí a neozývala se

Dnes měla v peněžence přesně dvě stě třicet tři korun. V košíku před sebou měla máslo chléb dva jogurty a sáček mouky. Počítala každou položku. Každý haléř. V očích se jí zračila únava a stud. Věděla že nemá dost

Čekala že prodavačka řekne něco nepříjemného. Nebo že ji pošle pryč. Ale ještě než stačila cokoliv říct dveře obchodu se otevřely a dovnitř vešel muž

Byl vysoký měl na sobě dlouhý tmavý kabát a šálu kterou si právě sundával. Jeho obličej nebyl známý ale zároveň měl v sobě něco co přitahovalo pozornost. Nešlo o krásu nebo bohatství ale o klid. Ten druh klidu který člověk potká jen párkrát za život

Podíval se na Radku. Pak na prodavačku. A pak klidným hlasem řekl

Dejte jí všechno co má v košíku a připojte k tomu i balení čaje a medu

Radka ztuhla. Nevěděla co říct. Muž se na ni usmál jako by přesně věděl co cítí. Ale nečekal na poděkování. Zaplatil položky položil tašku na pult a odešel tak tiše jako přišel

Radka stála na místě s očima plnýma slz. Prodavačka nic neřekla jen kývla hlavou a posunula tašku blíž k ní

Ten večer doma seděla u stolu s teplým čajem a poprvé po dlouhé době cítila něco co zapomněla jak chutná. Ne naději. Ne štěstí. Ale lidskost

Další den se vrátila do obchodu aby se zeptala na toho muže. Ale nikdo ho neznal. Nikdo ho předtím neviděl. A už nikdy nepřišel

Ale Radka ho nikdy nezapomněla. Protože v jeden obyčejný den kdy stála u pokladny s třesoucíma se rukama vešel někdo kdo jí beze slov připomněl že ještě není konec