Byl to jeden z těch večerů kdy všechno působí až příliš dokonalé. Světla restaurace Modrý Lev zářila teplým zlatem a mezi stoly se tiše pohybovali číšníci v bílých rukavicích. V rohu hrálo decentní piano a skleničky na stolech odrážely třpytivou záři svíček. U největšího stolu seděl Viktor Doležal — muž o kterém se psalo v časopisech o financích i v klepech bulváru

Milionář s očima chladnými jako ledovec právě večeřel sám. Jak bylo jeho zvykem. Každý čtvrtek stejný stůl stejný čas stejné jídlo. Nikdy společnost. Nikdy rozhovor. Jen on a ticho které ho obklopovalo jako neviditelná stěna

Až do toho večera

Dveře se otevřely s lehkým zavrzáním. Do restaurace vstoupila dívka. Nezapadala tam. Měla na sobě obyčejný kabát vlasy mírně rozcuchané a boty které zažily víc než jednu zimu. Hosté se na ni krátce podívali a hned se odvrátili. Ale ona neváhala. Prošla kolem stolů a zastavila se přímo u Viktora

Chvíli na něj hleděla jako by sbírala odvahu. Pak klidným hlasem který se přesto lehce třásl řekla

Pane mohu s vámi povečeřet

Na okamžik se zastavil čas. Přestalo hrát piano číšník se zarazil uprostřed kroku a konverzace u ostatních stolů utichly jako když vítr přestane foukat. Viktor se na ni podíval. Dlouze bez mrknutí. Nikdo nikdy nepoložil tu otázku. Ne jemu. Ne tady. Ne takhle

Mohla to být provokace. Nebo naivita. Ale v jejích očích nebylo nic vypočítavého. Jen čistá upřímnost. A možná hlad. Nejen fyzický ale i ten druhý — hlad po lidskosti

Viktor odsunul židli

Posaďte se

A právě tím okamžikem se všechno změnilo

Večeře probíhala v tichu. Ne trapném. Spíš v tom zvláštním druhu ticha které si dva lidé sdílejí když mezi nimi není potřeba slov. Dívka se jmenovala Jana. Neměla domov. Měla ale příběh. Neprosila. Nevysvětlovala. Jen jedla pomalu s vděčností v každém pohybu

Na konci večera Viktor řekl že ji doprovodí. Nechtěla. Ale nakonec souhlasila. Na ulici jí dal vizitku. Ne s nabídkou peněz. Ale s adresou. Kde bude čekat večeře. Každý čtvrtek

A tak se začala zvláštní tradice. Jedna otázka proměnila celý život. Muž který měl všechno a cítil nic potkal někoho kdo neměl nic ale cítil všechno

Za rok se restaurace Modrý Lev přejmenovala. Nový název nesl jednoduché slovo

Otázka

A každý čtvrtek tam u stolu pro dva seděli dva lidé kteří si už dávno nebyli cizí