V osmnácti letech byla přesvědčená že tohle je ta pravá láska kterou najde člověk jen jednou za život On byl o devět let starší charismatický ochránce s temnou minulostí a jizvami které nikdy úplně nevysvětlil Přesto mu věřila více než komukoli jinému

Jejich vztah začal jako z pohádky Byl pozorný psal jí básně nosil květiny vařil jí oblíbené jídlo a sliboval že ji nikdy neopustí Jednoho večera když spolu seděli na lavičce v parku jí řekl „Slib mi že budeš se mnou navždy ať se stane cokoli“

A ona to řekla Slibuju

Nevěděla že o několik měsíců později se ten slib promění v pouto silnější než pouta lásky v závazek který ji sváže na roky

Začalo to nenápadně Ztratil práci začal být náladový občas zvýšil hlas Později už to nebyl jen hlas ale i ruka Žádné omluvy jen výčitky A vždycky nakonec připomněl „Sliblas mi to“

Když ho chtěla opustit připomněl jí jejich první večer jejich plány jejich sny A ona zůstala Vždycky zůstala

Odcizila se od rodiny ztratila přátele přestala snít Přesto každý den ráno vstala a vařila mu snídani I když věděla že se večer vrátí opilý a že možná znovu přijde bolest

Po sedmi letech takového života si uvědomila že nesplňuje slib o lásce ale spíš vykonává doživotní trest Za zločin kterým bylo jediné – že milovala špatného člověka

Změna přišla až tehdy když našla starou fotografii z doby než ho poznala Smála se na ní volně bez strachu bez studu V tom momentě pochopila že ten slib který kdysi dala nebyl slibem lásky ale slibem z nevědomosti

Odešla bez rozloučení Nechala klíče na stole a ve dveřích se naposledy ohlédla Dnes pracuje v knihovně bydlí sama v malém bytě a každé ráno si dává kávu na balkóně Usmívá se ale jinak Ne kvůli někomu ale kvůli sobě

A když se jí dnes někdo zeptá jestli stále věří na lásku odpoví „Ano Ale už nikdy za cenu sebe samé“