Když jsme koupili starý dům na okraji vesnice byl to spíš rozpadlý sen než vysněné bydlení Dům stál opuštěný skoro dvacet let střecha zatékala schody vrzaly a každé dveře měly vlastní děsivý zvuk Přesto nás k tomu místu něco táhlo

Jednoho podzimního odpoledne jsem se rozhodl prozkoumat půdu která byla do té doby téměř nedotčená Dřevěný žebřík sotva držel pohromadě a vrstva prachu naznačovala že tam dlouho nikdo nevkročil

Jakmile jsem rozsvítil baterku zvířilo se množství prachu a v koutě jsem si všiml starého kbelíku Zvenku byl zrezlý a pokrytý pavučinami ale něco na něm mi připadalo zvláštní

Uvnitř ležely kovové předměty různých tvarů a velikostí Byly těžké chladné a měly zvláštní vzory vyryté po stranách Některé připomínaly součástky z nějakého stroje jiné vypadaly jako malé sošky nebo šperky z jiného světa

Na dně kbelíku ležel zažloutlý kus papíru na kterém bylo kostrbatým písmem napsáno „Nesmí být otevřeno během bouře“ Ta slova ve mně vyvolala zvláštní neklid protože venku se právě zatahovalo a vítr sílil

Nevěděl jsem co si o tom myslet Ale s každým dalším předmětem který jsem držel v ruce jsem cítil jakoby se kolem mě měnilo napětí ve vzduchu Jako by ty věci v sobě nesly nějakou energii kterou jsem nedokázal vysvětlit

V noci jsem nemohl spát Dům skřípal víc než obvykle a z půdy se občas ozývaly tiché zvuky jako kdyby se tam něco pohnulo Druhý den ráno jsem se rozhodl všechno znovu prohlédnout tentokrát s větším respektem

Pozval jsem místního historika který při pohledu na předměty zbledl Řekl jen tolik že některé z těchto symbolů se objevily v zápiscích o „ztracené komunitě“ která před víc než stoletím žila v lesích poblíž vesnice a zničehonic zmizela

Odkud věci pocházely proč byly ukryté právě tam a co znamenal ten vzkaz jsme nikdy nezjistili

Ale od toho dne jsme se na dům dívali jinak Už to nebyl jen opuštěný prostor který čeká na opravu Byl to svědek něčeho co přesahovalo naše chápání

A já se od té doby půdy nedotkl

Někdy jsou odpovědi méně důležité než ticho které po nich zůstane