S manželem jsme už dlouho snili o dovolené, ale pořád to nějak nevycházelo. A pak – zázrak! – podařilo se nám najít pár volných dní. Lístky na letadlo jsme koupili doslova na poslední chvíli, takže jsme dostali místa v různých řadách. Mě to nijak zvlášť nerozhodilo: hlavní bylo, že spolu strávíme čas u moře. Dvě hodinky zvlášť, to není žádná tragédie.
Vešla jsem do letadla a hledala své místo. Prošla jsem kolem manžela a koutkem oka si všimla, kdo sedí vedle něj. Mladá dívka – asi dvacetiletá, v ultra krátkých džínových šortkách, s jasně červenou rtěnkou a řasami jako vějíře.
Nejsem žárlivý typ, takže jsem se v duchu jen usmála: „No co, ať tam sedí.“
Ale asi po půl hodině letu jsem si všimla, že se chová… řekněme, až moc uvolněně.
Koketně mu něco šeptala, smála se každé jeho větě, i když odpovídal jen jednoslovně. Občas se ho „náhodou“ dotkla ruky, požádala ho, ať jí podá vodu, nebo vytáhne tašku zpod sedadla.
Manžel se choval jako gentleman, ale zcela bez zájmu. A všechno by to ještě šlo, ale pak si hodila své dlouhé nohy přes opěradlo před sebou – přímo před manželův obličej, jako by mu naschvál předváděla každou křivku svého těla.
A tehdy mi, jak se říká, došla trpělivost. Už jsem to nehodlala snášet a téhle svůdnici jsem udělila tvrdou lekci.
Zvedla jsem se, pomalu prošla uličkou a v ruce držela plastový kelímek s kávou. Došla jsem k jejich řadě, mile se usmála a naklonila se k manželovi, abych ho políbila na tvář. Přitom jsem ale… „trochu“ neodhadla pohyb ruky.
— Oj… promiňte, prosím, — zašeptala jsem téměř omluvně, když kapka horké kávy skončila přímo na jejím stehně.
Dívka vyskočila jako bodnutá.
— To jste se zbláznila?! — zakřičela tak hlasitě, že se otočili i ostatní cestující. — To jsou moje nové šortky!
Stále s úsměvem jsem jí klidně odpověděla:
— Ano, šortky jsem si všimla. Ukazujete je po celý let tak usilovně, že se to nedalo přehlédnout. Možná byste teď mohla konečně sedět jako člověk?
Zafuněla, vytáhla z tašky nějaké sportovní kalhoty a s rachotem odešla na toaletu se převléct.
Manžel se na mě podíval pohledem typu: „Ty jsi prostě neuvěřitelná.“ A já si konečně poprvé během letu klidně otevřela časopis.