Jedním z nejdůležitějších úkolů rodiče je zajistit, aby bylo jeho dítě v bezpečí – zejména když spí.
Právě proto se stále více rodičů rozhoduje instalovat do dětských pokojů kamery. Co se ale může zdát jako rozumné bezpečnostní opatření, může někdy vést k nečekaným a znepokojivým situacím.
Přesně to se stalo mně, když jsem nedávno nainstalovala kameru do pokoje svého syna a zaznamenala zvláštní pohyb. Byl to incident, který byl stejně překvapující jako děsivý – vyvolal ve mně směs strachu a zvědavosti.
Nejdřív bylo všechno v pořádku. Sledovala jsem pokoj přes aplikaci v telefonu a měla jsem klid v duši, že mohu zkontrolovat jeho bezpečí, aniž bych narušila jeho spánek. Ale jedné noci, když jsem se podívala na kameru, uviděla jsem zvláštní pohyb v místnosti.
Nejdřív jsem si myslela, že je to jen odraz nebo hra světla. Ale čím déle jsem sledovala, tím více mi připadalo, že se stín pohybuje sám od sebe – jako by byl živý. 😯 Moje srdce se rozbušilo. Nebyl to optický klam, bylo to až příliš skutečné, příliš podivné.
To, co jsem viděla, mě naprosto vyděsilo. 😯 Kdybych tu kameru nenainstalovala, možná bychom čelili skutečnému nebezpečí – aniž bychom o tom věděli…
👉 Pro pokračování čtěte článek v prvním komentáři 👇👇👇👇
Nainstalovala jsem kameru do pokoje svého syna a vyděsila jsem se, když jsem uviděla podivný pohyb.
Zkontrolovala jsem kameru několikrát, myslela jsem si, že to může být jen drobný posun obrazu, který způsobil ten pohyb. Ale ne – pokaždé se stín pohyboval znepokojivým způsobem, jako by v místnosti se synem někdo nebo něco bylo.
S bušícím srdcem jsem spěchala do pokoje, abych zjistila, co se děje. Nic. Žádná podivná přítomnost, žádné stopy po tom, co jsem viděla na kameře.
Zůstala jsem v pokoji dlouhou dobu, snažila se najít logické vysvětlení, ale nic neobvyklého jsem nenašla.
Nainstalovala jsem kameru do pokoje svého syna a vyděsila jsem se, když jsem uviděla podivný pohyb.
Přesto mě ten nepříjemný pocit neopouštěl. Po několikerém přehrání videa jsem si říkala, že jsem si to možná celé jen vsugerovala. Ale ten pocit strachu byl příliš silný, než abych ho mohla ignorovat.
Ani po několika dnech mě ten neklid nepustil. Myšlenka na neviditelnou přítomnost v pokoji mého syna mě pronásledovala. Rozhodla jsem se tedy pokoj přestavět.
Přemístila jsem postel a odstranila předměty, které mohly vytvářet optické iluze.
Jakmile jsem pokoj přeuspořádala, jako by ta tíha zmizela. Kamera už nezaznamenala žádný podivný pohyb a já se konečně mohla cítit v klidu.