V restauraci panovalo obyčejné nedělní dopoledne. Lidé jedli palačinky, popíjeli kávu a listovali v telefonech. Vzduch byl prosycený vůní másla a čerstvě mleté kávy, talíře tiše cinkaly a obsluha se pohybovala mezi stoly s rutinní lehkostí. Nic nenasvědčovalo tomu, že by se měl stát okamžik, na který si někdo bude ještě dlouho pamatovat.

U okna seděla mladá rodina. Dítě se smálo, zatímco rodiče se přeli o to, kdo zapomněl doma peněženku. O pár stolů dál si dva starší muži četli noviny a občas si vyměnili krátkou poznámku o počasí. Všechno bylo klidné, předvídatelné, bezpečné. Neděle měla přesně tu podobu, jakou od ní lidé očekávali.

Pak se otevřely dveře a dovnitř vstoupil muž, který do toho obrazu nezapadal. Nebyl hlučný ani výstřední, ale nesl s sebou něco, co narušovalo rovnováhu místnosti. Měl unavený pohled a kroky, které působily rozhodněji, než by se na ospalé dopoledne slušelo. Několik lidí k němu zvedlo oči, aniž by si to plně uvědomili.

Posadil se ke stolu uprostřed restaurace a objednal si jen čaj. Dlouho si sundával kabát, jako by se potřeboval nadechnout, než se usadí. Jeho ruce se na okamžik zastavily, když pohlédl kolem sebe. V tom pohledu nebyla zvědavost, ale spíš tiché hodnocení, zda sem vůbec patří.

Číšnice přinesla nápoj a s úsměvem odešla. Hluk se znovu rozběhl svým tempem. Přesto se atmosféra nepatrně změnila. Něco neviditelného se vznášelo mezi stoly, sotva znatelné, ale přítomné. Jako když se zatáhne obloha, i když ještě neprší.

Muž z kapsy vytáhl obálku. Neotevřel ji hned. Jen ji položil na stůl a díval se na ni, jako by vážila víc než celý jeho život. Minuty plynuly, palačinky mizely z talířů, káva chladla. Nikdo si nevšiml, že v té obálce se skrývá rozhodnutí, které změní víc než jen jedno dopoledne.

Když ji konečně otevřel, jeho výraz se ani nepohnul. Jen se zhluboka nadechl a zavřel oči. V tu chvíli byl pořád součástí obyčejné restaurace plné obyčejných lidí, a přesto byl úplně sám.

Venku zazvonil tramvajový zvonek. Nedělní dopoledne pokračovalo dál. A nikdo netušil, že uprostřed vůně kávy a palačinek se právě tichým způsobem zlomil jeden lidský příběh.