Hlavní ulice byla už od rána neobvykle rušná. Autům se mezi chodci dařilo proplétat jen s obtížemi a sem tam zaznívalo netrpělivé troubení. Policisté Novák a Vacek seděli v hlídkovém voze zaparkovaném na kraji vozovky a snažili se nevnímat dusno, které se v kabině drželo už celé dopoledne. Když zaznělo hlášení o nelegálním prodeji, oba automaticky ožili – konečně důvod vyrazit do terénu a na chvíli si vyčistit hlavu.
Když však dorazili na udané místo, čekal je docela jiný obrázek, než si představovali. Ne žádný hlučný překupník, žádná podezřelá parta s falešnými značkami, dokonce ani pouliční podomní prodejce. Jen malá, shrbená stařenka v květované zástěře, stojící za starou bedýnkou plnou mrkve, petržele a několika svazků jarní cibulky. Její šedé vlasy byly stažené do volného drdolu a tvář měla mírně zarudlou od dopoledního slunce.
„Tohle má být ten nelegální prodej?“ zamumlal Vacek, když vystupoval z auta. Novák jen pokrčil rameny a s mírnou nejistotou se vydal směrem ke stařence, která je právě v tu chvíli zaznamenala. Usmála se, jako by přivítala staré známé.
„Dobrý den, mladíci,“ pozdravila vesele. „Chcete si koupit čerstvou mrkev? Je ze zahrádky, ještě včera byla v zemi.“
Policisté si vyměnili pohled. Nebylo pochyb – hlášení se zřejmě zakládalo na pravdě, ale situace rozhodně neodpovídala představě porušování zákona, s jakou sem vyrazili. Bedýnka byla postavená na převrácené plastové přepravce, vedle ní ležela stará utěrka a kartonová cedulka s rukou psaným textem: Z domácí zahrádky – za drobný příspěvek.
„Paní,“ začal opatrně Novák, „víte, že bez povolení tady vlastně prodávat nemůžete? Je to… no… proti vyhlášce města.“
Stařenka zvedla hlavu a na okamžik zaváhala, jako by přemýšlela, zda si z policistů někdo nedělá legraci. Pak se však její výraz změnil a v očích se objevilo pochopení smíšené s určitou dávkou rezignace.
„To víte, že vím. Ale důchod je malý a já nechci nikoho obtěžovat. Lidi si stejně berou jen občas. Spíš si popovídáme. Dneska už skoro nikdo nechodí.“
Ta věta zasáhla obě policisty nečekaným způsobem. Vacek odkašlal, aby zahladil náhlou rozpačitost, a předstíral, že si důkladně prohlíží obsah bedýnky. Mrkev byla opravdu čerstvá, ještě na ní ulpívaly drobné kousky hlíny. Novák si mezitím všiml, že kolem staré paní prochází lidé bez povšimnutí. Nikdo si nestěžoval, nikdo se nepozastavil. Bedýnka byla natolik nenápadná, že ji bylo snadné přehlédnout.
„A kdo to hlášení podal?“ zamračil se Vacek, protože začínal mít podezření, že někdo si možná jen chtěl postěžovat z principu. Odpověď však nebylo možné zjistit – volající zůstal anonymní.
„Paní…“ začal Novák znovu a tentokrát mnohem měkčeji. „Zákon je zákon. My to nahlášení musíme prověřit. Ale… myslím, že bychom mohli najít nějaké řešení, aby to pro vás nedopadlo špatně.“
Stařenka se usmála tím tichým, vděčným úsměvem, který říká víc než dlouhé děkovné proslovy. „Nemusíte se starat, chlapci. Když bude muset být po vašem, tak si to sbalím. Já nejsem žádný potížista.“
Vacek si povzdechl. „To my víme. Ale nechceme, abyste kvůli tomu přišla o zbytek dne.“
Rozhlédl se kolem, jako by něco hledal, a pak se k bedýnce sehnul. „Kolik stojí ten svazek petržele?“
Stařenka zamrkala, překvapená i potěšená. „Ale to nemusíte…“
„Ale jo, musíme,“ přerušil ji Novák a přidal se k parťákovi. „A dejte mi ještě dvě mrkve.“
Během pár minut měli oba policisté plné ruce zeleniny. Stařenka mezitím bedýnku pomalu sklidila, jako by brala jejich nákup jako tiché znamení, že nastal čas pro dnešek skončit. Nikdo jí nedal pokutu. Nikdo nevyhrožoval zápisem. Až na nenápadný rozhovor se nic dramatického nestalo.
Když odcházela pomalým krokem směrem k autobusové zastávce, policisté stáli u vozu a sledovali ji.
„Víš,“ řekl potichu Novák, „někdy se mi zdá, že ta naše práce není jen o zákonech, ale i o… o obyčejné lidskosti.“
Vacek kývl. „Jo. A někdy se prostě musí poznat rozdíl mezi skutečným problémem a bedýnkou zeleniny.“
Slunce se zatím vyšplhalo výš nad rušnou ulici, auta opět troubila a lidé spěchali za svými povinnostmi. Pro policisty ale ten okamžik představoval malou připomínku, že i ve světě nařízení a paragrafů je stále prostor pro pochopení a laskavost.
Եթե պետք է ավելի երկար տարբերակ, շարունակություն կամ նոր տարբերակ՝ պարզապես ասա։