V Kyjeve se uz roky mezi lidmi siri pribeh, ktery vetsina oficialnich mist odmitá komentovat. Nejde o zadny historicky fakt ani o kriminalni zaznam – ale o mestskou legendu, ktera se drzi ulic jako mlha nad Dniprem. Mluvi se o ni potichu, nejcasteji v noci, kdyz se lide vraci domu a radsi zrychli krok.

Rika se ji „Nocni nevesta“. Ma mit dlouhe tmave vlasy, porcelanove bledou plet a oci tak tmave ze v nich pry nevidis konec. Vzdy nosi bily kabat nebo saty, i kdyz je zima. A vzdy se objevi sama – nekdy sedi na lavicce, jindy stoji u lampy nebo prochazi prazdnou ulici.

Ti kdo ji pry potkali vypraveji podobny pribeh. Zastavi se jim cas. Ztuhnou jako kdyby telo odmitalo poslechnout. A pak se ona diva. Bez slov, bez pohybu. Jen se diva – primo na tebe. A kdyz se ti konecne podari odvratit zrak a udelas krok zpet, uz tam neni. Beze stopy.

Zvlastni na cele legende je to, ze nekteri lide mluvi o konkretnich mistech. Ulice pobliz starych budov, okoli opusteneho nadrazi nebo park u univerzity. A kazdy rok se najde nekdo kdo tvrdi, ze ji videl. Vzdy nekdy mezi tretí a ctvrtou rano. A pak dlouho nemuze spat.

Jedna z nejstarsich verzi povesti tvrdi, ze jde o dusi divky, ktera zahynula behem valecnych naletu, kdy cekala na sveho snoubence, ktery uz se nikdy nevratil. Jini rikaji, ze to byla sirota, kterou mesto zapomnelo. A ti nejzivejsi konspiratori veri, ze jde o neco vic – neco co se zjevuje jen tehdy, kdyz ma prijit nestesti.

Zajimave je, ze i lide kteri se vysmivaji duchum priznavaji, ze by v noci v techto mistech radeji nechodili sami. Pry „pro jistotu“.

A tak nocni kraska dal kraci ulicemi Kyjeva. Bez jmena, bez hlasu, ale s pritomnosti kterou nelze vysvetlit. A kdyz se ve meste zvedne vitr a svetla zacnou blikat, nekteri se radeji podivaji pres rameno.

Protoze co kdyby… tam opravdu stala.