Kdyz Tomáš sdilel na svem profilu fotografii z dovolene, netusil, co se spusti. Na snimku stoji na plazi se svou zenou Lenkou, drzi ji kolem ramen a oba se smeji. Bezna dovolenkova fotka. Pro neho vzpominka na stastny den. Pro internet ale neco jineho.

Komentare se zacaly mnozit rychle. Nejdrive to byly poznamky o jejich „nevyrovnanem vzhledu“. Pak se objevily narazky, vtipy a nakonec i vyslovene urazky.

„To jako fakt tahle bohyně je s timhle strejdou?“
„Kolik ji platis?“
„Z tebe by se moje babicka taky nezblaznila…“

Tomáš byl v soku. Nikdy se za sebe nestydel. Byl obycejny chlap, ktery pracoval, staral se o rodinu a miloval svou zenu. Nikdy nemel potrebu vypadat jako z titulky casopisu. Ale najednou mu bylo trapne jit mezi lidi. Zacal si v hlave opakovat ty vety, ktere o sobe cetl.

Lenka si vse vsimla. A misto toho, aby mlcela, napsala verejnou odpoved. Kratkou, ale silnou.

„Ano, tohle je muj muz. A presne takoveho ho miluju. Ne pro abs nebo sesty smysl pro modu. Ale protoze me kazde rano budil kafem, kdyz jsem mela depresi. Protoze se smal, kdyz ja plakala, jen abych se citila lip. A protoze me nikdy nehodnotil podle vzhledu. Coz je vic, nez muzu rict o vas.“

Jeji prispevek ziskal tisice podporujicich komentaru. A najednou se karta obratila. Lide zacali mluvit o tom, jak kruty muze internet byt. Jak povrchni jsme se stali. A jak lehce zapominame, ze za kazdou fotkou je skutecny clovek s city.

Tomáš se nakonec rozhodl fotku nesmazat. Ne proto, ze by chtel neco dokazovat. Ale proto, ze pochopil, ze nemusi. Jeho hodnota neni v tom, jak vypada. Ale v tom, kym je.

A jeho zena to vedela celou dobu.