Let z Mnichova do Lisabonu měl být běžným dvouhodinovým přesunem. Lidé se usazovali na svá místa, ukládali zavazadla a připravovali se na odlet. Mezi nimi i mladý muž tmavé pleti, upravený, klidný, s knihou v ruce, který zaujal své místo u okénka v přední části letadla. Vedle něj měl sedět starší bílý muž, ale místo toho k němu přišla žena s malým dítětem.

„Promiňte, ale sedíte na mém místě,“ řekla žena. Mladík jí ukázal svou palubní vstupenku — číslo sedadla souhlasilo. Žena se zamračila, podívala se na letušku a nahlas, bez špetky ostychu, pronesla:

„Očekávala jsem, že vedle mého dítěte nebude sedět černoch. Mohl by si sednout jinam?“

V tu chvíli nastalo ticho. Letuška zůstala chvíli stát, zmatená. Cestující poblíž ztichli. Mladý muž nic neřekl. Jen sklopil oči a bylo vidět, že tahle situace pro něj není nová. Ale že stále bolí.

Letuška odešla. Nevědělo se, co se bude dít.

O několik minut později se však v letadle objevil pilot. S klidným výrazem, ale očima, které nešlo přehlédnout.

„Dobrý den, dámo,“ začal s úsměvem. „Bylo mi řečeno, že máte problém se spolucestujícím.“

Žena začala vysvětlovat, že nechce, aby její dítě sedělo vedle „nevhodného“ pasažéra. A že očekává, že s tím aerolinka něco udělá.

Pilot chvíli mlčel. Pak se podíval na mladého muže a řekl:
„Pane, prosím, vezměte si své věci. Máte právo sedět tam, kde se budete cítit pohodlně a v bezpečí. Doprovodím vás osobně.“

Lidé v letadle ztuhli. Vypadalo to, že se situace otočila v neprospěch mladíka. Ale pak pilot dodal:

„Vezměte si prosím místo v kokpitu. Letíte s námi jako čestný host — osobně jsem vás pozval.“

Ukázalo se, že mladý muž je lektor na mezinárodní konferenci o letecké bezpečnosti, bývalý pilot, který dnes trénuje nové posádky v krizových situacích. A aerolinka mu nabídla VIP sedadlo — které si však skromně nevzal.

Pilot se pak otočil k ženě a pronesl:
„A vás poprosím, abyste opustila letadlo. V našich letadlech není místo pro předsudky.“

Letuška beze slova přivolala bezpečnostní službu. Žena i s dítětem byli vyvedeni. Lidé v letadle začali spontánně tleskat. Ne proto, že někdo odešel — ale protože někdo jiný zůstal tam, kde měl být.

Ten den se neletělo jen z jednoho města do druhého. Ten den letadlo letělo o něco výš — díky odvaze jednoho člověka a důstojnosti druhého.