Když mu byly pouhé čtyři roky, změnil se jeho život během několika vteřin. Malý Tomáš si hrál na zahradě, když náhlá exploze starého kotle způsobila požár, který zachvátil celý kůlničku i s ním uvnitř. Než dorazili rodiče a hasiči, utrpěl popáleniny na 95 % povrchu těla. Lékaři tehdy řekli větu, kterou rodiče nikdy nezapomenou:
„Přežití je prakticky nemožné.“

Ale Tomáš přežil.

Měsíce strávil na jednotce intenzivní péče, obalený obvazy, připojený na přístroje. Podstoupil desítky operací, kožních transplantací, bolestivých rehabilitací. Většinu dětství strávil mezi nemocničními zdmi, učil se znovu chodit, mluvit, dýchat.

Dětství pro něj nebylo plné her, ale nekonečného boje a bolesti. Přesto nikdy neztratil něco, co lékaři ani léky nemohli dát – odvahu a humor. Každému, kdo přišel do pokoje, ukazoval své autíčko a říkal: „Tohle jsem já. Jedu dál.“

Ve škole se setkal s posměchem. Děti nechápaly, proč má zjizvenou kůži a proč se pohybuje jinak. Ale Tomáš si vytvořil svět, ve kterém se nenechal zastavit. Začal kreslit, nejdřív tužkou, později štětcem. Barvy se staly jeho únikem i terapií. Každý tah štětce byl krokem k novému životu.

Dnes je Tomáš dospělý. A nejen že přežil – stal se světově uznávaným malířem, jehož díla se vystavují v galeriích po celé Evropě. Maluje portréty lidí, kteří prošli bolestí, a dává jim nový pohled na sebe samé. Jeho obrazy jsou plné světla, naděje a síly.

V rozhovoru pro jednu televizi řekl:
„Popáleniny mi vzaly tělo, ale daly mi duši. Učí mě každý den, že vzhled není všechno. Síla je uvnitř.“

Kromě malování vede Tomáš také nadaci pro děti s těžkými popáleninami. Navštěvuje nemocnice, kde sám ležel, a říká malým pacientům:
„Podívej se na mě. Když to zvládnu já, zvládneš to taky.“

Jeho příběh dnes inspiruje tisíce lidí. Z dítěte, které podle lékařů nemělo přežít, vyrostl muž, který dokazuje, že žádná bolest není konečná a žádný sen není nemožný.

A když se na něj podíváte dnes – se štětcem v ruce, s jizvami, které se proměnily v mapu jeho cesty – svým očím neuvěříte.