Když se řekne sbírka většina lidí si představí známky staré mince nebo možná modely aut My jsme ale vyrůstali s něčím úplně jiným Něčím co na první pohled vypadalo směšně ale co nakonec změnilo naše životy Můj dědeček nesbíral obrazy ani starožitnosti Sbíral vejce A ne jen tak ledajaká

Jeho sbírka začala dávno před mým narozením Jednoho dne se prý vrátil z trhu s prázdnou skořápkou po slepičím vejci uvnitř dokonale čistou nerozbitou Jen skořápka bez obsahu Uložil ji do malé dřevěné krabičky a řekl si že to je začátek něčeho zvláštního Nikdo tehdy netušil že za několik let bude mít plnou vitrínu prázdných ale výjimečných vajec

Každé vejce mělo svůj příběh Některá byla malovaná jiná ručně rytá nebo zdobená přírodními barvami Jedno bylo pokryté sušenými květinami jiné zlatými šupinami z čokoládového obalu Některá získal od místních řemeslníků jiná si vyrobil sám během dlouhých zimních večerů Každý kousek byl originál žádné dvě skořápky nebyly stejné

Jako děti jsme si z něj dělali legraci Proč někdo sbírá vejce která se nemohou sníst Ale čím jsme byli starší tím víc jsme začali chápat že tahle sbírka není jen o věcech ale o čase trpělivosti a lásce Dědeček nám ke každému vejci uměl vyprávět příběh někdy veselý někdy smutný ale vždycky lidský

Po jeho smrti jsme sbírku našli pečlivě uloženou ve skříni v každé skořápce malý lístek s datem místem a poznámkou o původu V tu chvíli jsme pochopili že máme v rukou něco co nemá peněžní hodnotu ale obrovskou citovou cenu

Rozhodli jsme se celou sbírku zachovat vystavit ji a doplnit vlastními vejci Vznikla tak tradice kterou dnes udržujeme každý rok o Velikonocích nebo při rodinných setkáních Každý z nás vytvoří jedno vejce které přidá do vitríny A tak sbírka dál roste společně s našimi vzpomínkami

Proč jsou dědečkova vejce cennější než zlato Protože každé z nich nese kus jeho života a zároveň i našeho Jsou symbolem tvořivosti rodinné identity a vzájemného propojení V době kdy se všechno zrychluje nám připomínají že krása se často skrývá v nejkřehčích věcech

A pokaždé když projdu kolem té vitríny cítím že dědeček je stále s námi Ne v podobě portrétu na zdi ale v těch tichých barevných skořápkách které vydrží víc než bychom si kdy mysleli