Když mě tehdy vyhodil z našeho bytu stála jsem na chodbě s dvěma novorozenými dětmi v náručí a slzami v očích Byla noc venku pršelo a já jsem nevěděla kam jít Neměla jsem u sebe skoro nic Jen deku pro miminka tašku s plenkami a zlomené srdce

Můj manžel se změnil krátce po porodu Dřív byl klidný laskavý muž ale jakmile přišly děti jako by nezvládl tlak křik bezesné noci zodpovědnost Začal být hrubý a chladný Až jednoho večera když jsem se ho zeptala jestli by mi pomohl s krmením řekl že už toho má dost a ať vypadnu

A já opravdu odešla

Ne kvůli slabosti ale protože jsem věděla že takové místo není bezpečné pro mě ani pro mé děti Utekla jsem k sestře která mi poskytla střechu nad hlavou začala jsem si postupně budovat nový život pracovala jsem večer studovala online a starala se o děti jak nejlépe jsem uměla

Roky plynuly Synové rostli a stávali se z nich silní a citliví mladí muži Nikdy jsem o jejich otci nemluvila špatně Říkala jsem jim jen že nás opustil a že jsme to zvládli sami

A pak po téměř šestnácti letech někdo zazvonil u dveří

Stál tam on Starší sešlý v očích smutek a nejistota V ruce držel malou tašku a dlouho se odhodlával promluvit Nakonec jen řekl „Vím že nemám právo tě o nic žádat ale potřebuju tě vidět Potřebuju vidět je“

Byla jsem v šoku Všechny ty roky kdy jsme se lopotili bez jeho pomoci najednou vystřídal tenhle tichý okamžik plný rozpaků a bolesti

Synové stáli opodál Nevěděli kdo to je Nečekali ho stejně jako já

Pozvala jsem ho dovnitř Ne ze soucitu ale kvůli sobě Potřebovala jsem vědět proč proč to tehdy udělal Proč nás nechal

Vyprávěl příběh o selhání o depresi o pocitu že na otcovství nebyl připraven o útěku o lítosti Říkal že mě každý den hledal na sociálních sítích že sledoval jak synové rostou z dálky ale nikdy nenašel odvahu se ozvat

Neodpustila jsem mu hned Ani po tom večeru Ale něco ve mně se pohnulo Ne kvůli němu ale kvůli klukům kteří měli právo slyšet jeho příběh a rozhodnout se sami

Dnes s námi nežije ale občas přijde na návštěvu Syna pozve na kávu nabídne pomoc Kluci jsou opatrní ale dávají mu šanci

A já pochopila jednu věc Lidé se mění někdy k horšímu někdy k lepšímu Ale minulost nezměníš Můžeš jen rozhodnout jak s ní naložíš dál

Já jsem se rozhodla žít bez nenávisti Protože síla není v pomstě ale v tom neztratit srdce ani když ti ho někdo kdysi rozbil