Anna stála před zrcadlem oblečená v bílých svatebních šatech. Kytice z lučních květin se jí třásla v rukou a srdce jí bilo tak silně, že měla pocit, že ho slyší celý sál. Slzy jí stékaly po tvářích, ale žádný z hostů si nedokázal představit pravdu. Pro ně byla šťastnou nevěstou. Ale Anna věděla: to nebyly slzy radosti.

Její rodina stála na pokraji zkázy. Nemocný otec, dluhy, chudoba, která nad nimi hrozivě visela. Neměla jinou volbu – musela se obětovat. Viktor, bohatý muž se stříbrnými vlasy, jí nabídl východisko. Nebyla to láska, byl to obchod. Svým „ano“ se navždy spojila s osudem, který si nepřála.

Svatební den bez štěstí

V kostele hořely svíčky rovnoměrně a osvětlovaly Viktorovu tvář. Jeho šedé vlasy ho dělaly ještě starším. Když Anna vyslovila své „ano“, její hlas se třásl – každé slovo bylo jako řez do srdce. Viktor jí navlékl zlatý prsten a usmál se, aniž by si všiml, že její slzy jsou ze smutku, ne ze štěstí.

Hosté tleskali, přesvědčeni, že byli svědky emotivního okamžiku. Ale pravda byla hořká: toto manželství bylo dohodou, zoufalým pokusem zachránit rodinu.

Po obřadu Viktor odvezl Annu do své městské vily – domu s mramorovými podlahami, vysokými stropy a sluhy, kteří se klaněli pokaždé, když prošla. Pro mnohé by to byl sen, ale pro Annu to byla zlatá klec.

První svatební noc

Když padla noc, Viktor ji poslal do pokoje a řekl jen:
— Zvykej si. Tohle je teď tvůj život.

Anna zavřela dveře a padla na postel. Oči jí pálily od slz, ale spánek nepřicházel. Myšlenky jí utíkaly k její sestře Eleně, která ji objala před oltářem. Obětovala se z povinnosti, ale v hloubi duše cítila, že cena bude příliš vysoká.

Náhle ticho přerušil zvuk. Šumění vody. Nejprve tiché, pak stále hlasitější – jako by proud vody protékající zdmi. Anna ztuhla. Viktor byl v koupelně už příliš dlouho.

Strach

Srdce jí začalo bít ještě rychleji. Co když se mu něco stalo? Nebyl mladý, tělo ho mohlo zradit. Plná váhání si přehodila lehký plášť a bosky vykročila do temné chodby. Pod dveřmi koupelny prosvítal tenký pruh světla.

Zastavila se. Ruku zvedla k madlu. Možná potřebuje pomoc… pomyslela si. Ale uvnitř ní rostl temný pocit.

Otevřela dveře.

To, co uviděla, ji málem přimělo omdlít.

Viktor stál před zrcadlem. Ale nebyl to unavený stařec, kterého viděla před pár hodinami. Jeho pohled byl ostrý, chladný, oči naplněné zvláštním, hrozivým světlem. Jeho tvář byla zkřivená do grimasy. V ruce držel malý kovový předmět, který se leskl pod lampou.

Voda stále tekla, ale Anna mohla hledět jen do jeho očí. Nebylo v nich ani stopy po laskavosti – jen stín hrozby.

Odhalení

Viktor se k ní pomalu otočil.
— Musíš pochopit, Anno, řekl hlubokým, přísným hlasem. V tomto domě platí pravidla. A když je porušíš… budeš litovat.

Po zádech jí přeběhl ledový mráz. Její největší obavy se začaly naplňovat. Toto nebylo manželství ze záchrany, ale začátek noční můry.

Tehdy Anna pochopila: její život se navždy změnil. Svatební den nebyl koncem, ale začátkem temné cesty.