„Noste, co chcete – bez ohledu na věk!“

Tu větu jsem slyšela poprvé od ženy, která měla vrásky kolem očí a zářivě červené boty. Stála přede mnou ve výloze malého obchodu s oblečením a smála se, jako by věděla něco, co ostatní teprve objevují. V té chvíli mi došlo, jak často jsme se naučili oblékat ne podle sebe, ale podle očekávání.

Od dětství slyšíme pravidla. Co se hodí, co se nehodí. Co je „příliš odvážné“, „příliš mladé“, „příliš nápadné“. S přibývajícími roky se ten seznam prodlužuje. Barvy se ztlumují, střihy se zjednodušují a radost z oblečení se někde po cestě ztrácí. Ne proto, že by zmizela, ale protože jsme ji sami odložili stranou.

Pamatuji si, jak jsem jednou stála před skříní a držela v ruce šaty, které jsem milovala. Byly veselé, lehké, trochu bláznivé. A první myšlenka nebyla, jak se v nich cítím, ale co si pomyslí ostatní. Jsou ještě vhodné? Nejsou už „moc“? V tu chvíli jsem si uvědomila, jak hluboko ve mně tyhle otázky zakořenily.

Oblečení přitom není kostým, který by měl skrývat náš věk. Je to jazyk. Způsob, jakým říkáme světu, kdo jsme. A ten jazyk se mění, roste, někdy je tišší, jindy hlasitější. Není vázaný na číslo v občanském průkazu. Je vázaný na odvahu být sám sebou.

Viděla jsem ženy, které si ve dvaceti netroufly na barvy, a jiné, které si v šedesáti oblékly růžový kabát a rozzářily celé náměstí. Viděla jsem muže, kteří se celý život drželi nenápadnosti, a pak si najednou dovolili klobouk nebo vzorovanou košili — a s nimi i nový postoj k sobě.

„Noste, co chcete – bez ohledu na věk!“ není výzva k rebelii proti módě. Je to pozvání ke smíření se sebou. K tomu, abychom si znovu položili jednoduchou otázku: líbí se mi to? Cítím se v tom dobře? Pokud ano, pak je všechno ostatní druhořadé.

Věk nám bere některé věci, to je pravda. Ale dává nám něco cenného: zkušenost. A s ní i možnost přestat se omlouvat za to, kým jsme. Oblečení může být radostí, hrou, vyjádřením svobody. Nemusí být omezením.

Tak až příště otevřete skříň a zaváháte, vzpomeňte si na tu větu. Noste, co chcete. Protože styl nemá věkovou hranici. A odvaha být viděn takový, jaký jste, je vždycky nadčasová.