Příběh, který obletěl svět, začal naprosto nenápadně: malá postarší dáma, výrazný úsměv, šik účes a krok jistější než u poloviny dnešních dvacátníků. Jmenuje se Klára a letos oslavila 92 let. A přesto – nebo právě proto – se rozhodla, že nebude žít podle pravidel, která jí společnost tak neúprosně předkládá. Nosí minisukně, podpatky, zářivé barvy a šperky, které cinkají pokaždé, když projde kolem. A neváhá to komentovat s odzbrojující upřímností: „Mám nohy, tak proč bych je schovávala?“

Její příběh se stal senzací nejen kvůli odvážnému stylu, ale především díky poselství, které šíří. Klára tvrdí, že největším omylem moderní doby je strach ze stárnutí. Lidé se podle ní stydí za vrásky, za šediny, za pomalejší krok – přitom právě tyto detaily vyprávějí příběh, kterým by se měli chlubit, ne ho skrývat. „Každá vráska je vítězství,“ říká. „Znamená to, že jsem žila, smála se, milovala a někdy i padala. A vstala. To je můj luxus, ne slabost.“

Když jde Klára po ulici, pohledy kolemjdoucích na ni přirozeně ulpívají. Ne proto, že by se snažila šokovat, ale proto, že z ní vyzařuje neobyčejná energie. Mini sukně v pastelové růžové, podpatky s výraznou sponou a elegantní kabelka přes rameno – to vše je jen vnější obal jejího nezdolného ducha. Co ji odlišuje, je sebevědomí, které není založeno na dokonalostech, ale na dlouholetém smíření se sebou samou.

Její přátelé ji popisují jako ženu, která nikdy nepřestala žít naplno. Po sedmdesátce se naučila malovat, po osmdesátce začala cestovat sama a po devadesátce prý konečně pochopila, že život není o splňování očekávání ostatních. Je o radosti, svobodě a maličkostech, na které v mladším věku neměla čas. Na sociálních sítích si získala tisíce fanoušků, kteří ji nazývají „babička s ohněm v srdci“ nebo „queen of age“. A ona sama to komentuje lakonicky: „Já jen žiju, tak jak chci. To není rebelie, to je zdravý rozum.“

Její odvaha už inspirovala desítky lidí, kteří se díky ní přestali stydět za to, že jim přibyly roky. Jedna žena přiznala, že si po dlouhých čtyřiceti letech poprvé vzala červenou rtěnku. Jiná začala nosit šaty, které milovala jako dvacítka, ale později je odložila, protože se „nehodí pro její věk“. Klára je pro ně důkazem, že autenticita není jen módní slovo, ale životní filozofie.

A co plánuje tahle inspirativní devadesátnice dál? „Nic speciálního,“ směje se. „Možná si koupím ještě vyšší podpatky.“ A s typickým šibalským úsměvem dodává: „Když mě nohy unesou, proč bych je nevyužila? Věk mě nezastaví – jen mi připomíná, že je čas žít ještě hlasitěji.“

Klářin příběh není jen kuriozitou. Je výzvou. Výzvou všem, aby odložili strach, předsudky i přehnanou sebekritiku. Aby pochopili, že skutečná odvaha nevychází z mládí, ale z moudrosti a zkušeností. A že život může být barevný, svobodný a radostný v každém věku – pokud si to dovolíme.