Kyjev je město, které má dvě tváře.
Tu denní – hlučnou, moderní, plnou kaváren, tramvají a lidí spěchajících za svými povinnostmi.
A pak tu noční – zastřenou, vlhkou, tichou, prorostlou starými příběhy, které jako by se držely mezi rozpadajícími se fasádami domů a mlhou nad Dněprem.

A právě v noci, když lampy bzučí slabým žlutým světlem a ulice se vyprázdní, se prý objevuje ona.
Dívka, o níž se mluví šeptem.
Dívka, která se stala legendou.

Jedni jí říkají Noční kráska, jiní Kyjevská nevěsta, další prostě Ona.
Ale jedno mají společné – všichni tvrdí, že kdo ji potká, tomu se změní život.
A ne vždy k lepšímu.

Legendy, které se mění podle toho, kdo je vypráví

Její příběh nemá jednoznačný začátek.
V jedné verzi byla mladá nevěsta, která zahynula při požáru starého domu na Podilu.
V jiné byla studentka, která zmizela za záhadných okolností cestou domů.
Další lidé věří, že jde o dívku, která se ztratila během bouřlivých let války, když byla města plná chaosu a strachu.

Ale popis její postavy se téměř nikdy nemění:

dlouhé vlasy, až nepřirozeně lesklé,

bledá pleť, jako by byla celá ze světla,

bílé nebo světle šedé šaty, které se zdají lehké jako dým,

a oči…
oči, které jsou prý buď překrásné, nebo děsivě prázdné – záleží, kdo vypráví.

Objevuje se tam, kde lidé chodí sami:
na opuštěných ulicích, u starých domů, na mostech přes Dněpr a nejčastěji u úzkých uliček kolem Zlaté brány.

První setkání – příběh taxikáře

Jeden z nejslavnějších příběhů koluje mezi kyjevskými taxikáři.
Vypráví o muži, který ji spatřil na začátku své noční směny.

Tvrdil, že stála u krajnice v bílých šatech a kývla na něj.
Nastoupila do auta tiše, sotva slyšitelně.
Cítil prý jen studený závan vzduchu.

Když se po několika minutách otočil, aby se jí zeptal na ulici, kam jede, zmizela.

Auto bylo prázdné.
A na sedačce zůstala jen vlhká stopa, jako otisk deště.

Od té doby údajně odmítal jezdit kolem Sofijské katedrály po desáté večer.

Další verze: kráska z mlhy

Na sociálních sítích se objevují i jiná svědectví.
Někteří mladí lidé tvrdí, že ji viděli během večerních procházek u řeky.
Stála prý na nábřeží, její šaty se vlnily jako ve větru, přestože vzduch byl klidný.

Když se k ní někdo pokusil přiblížit, ustoupila do mlhy – a zmizela tak dokonale, jako by se nikdy neobjevila.

Jedna z dívek, která ji údajně spatřila, napsala:

„Nebyla děsivá. Byla krásná… ale takovým způsobem, že jsem cítila husí kůži. Jako by sem nepatřila.“

A pak je tu příběh, který straší i skeptiky

Vypráví o mladém muži, který se vracel z pozdní směny a šel zkratkou přes starý dvůr.
Uprostřed dvora stála dívka.
Mladá, nádherná, s dlouhými vlasy a šaty, které se jemně leskly.

Usmívala se.

Když k ní došel na tři metry, oslovil ji: „Potřebujete pomoct?“
A ona pozvedla hlavu.

Její oči prý nebyly lidské.
Byly černé, bez bělma, hluboké a prázdné jako studna.

Muž utekl.
A tvrdí, že od té doby se vyhýbá té části města, i kdyby měl jít o hodinu déle.

Městská legenda, nebo něco víc?

Skeptici říkají:
„Je to jen příběh, strašidelná historka do temných nocí.“

Ale i oni připouštějí, že na legendě je něco zvláštního.
Je příliš stará, příliš rozšířená a příliš jednotná na to, aby byla jen náhodou.

Starší obyvatelé Kyjeva tvrdí, že něco podobného se vyprávělo už za carských časů.
Podobné historky kolují i o jiných městech – o Moskvě, Varšavě, Praze.
Ale kyjevská „Noční kráska“ má vlastní atmosféru, vlastní tragiku, vlastní chlad.

Někdo kdysi řekl, že není duch.
Není démon.
Není ani přízrak.

Je prý jen vzpomínkou, která se nedokáže smířit s tím, že patří minulosti.

Proč její příběh přitahuje tolik lidí?

Protože v sobě spojuje tři prvky, kterým se lidská mysl prostě nemůže ubránit:

krásu, která okouzluje,

smutek, který bolí,

tajemství, které se nedá vysvětlit.

Ať už je pravda jakákoli, jedno je jisté:

Když se večer procházíte starými uličkami Kyjeva, ulice jsou tiché, vzduch je chladný a mlha se drží nízko…
kdekoliv se může zjevit silueta dívky v bílém.

A v ten okamžik vás zamrazí, i když nevěříte na nic nadpřirozeného.

**Možná je to jen legenda.

A možná Kyjev skutečně skrývá krásku, která nepatří do našeho světa.
A čeká na někoho, kdo se jí konečně nebude bát.**