Někdy stačí úplná maličkost, aby vás vtáhla do nečekaného dobrodružství. Mně se to stalo zcela náhodou — a přesto to byl zážitek, který mi nedá spát dodnes. Stačilo otevřít starou dřevěnou krabici po mé prababičce, která ležela celé roky zapomenutá na půdě, a v ní… několik podivných, drobných předmětů, jejichž účel a původ mi byly naprosto záhadné.

Byly to tři kovové kousky – zhruba velikosti knoflíku – každý jiného tvaru a materiálu. Jeden připomínal miniaturní píst, druhý měl jakousi šroubovitou strukturu a třetí byl malý plíšek s otvorem uprostřed a zvláštní rytinou. Na první pohled to mohlo být cokoliv: kus starého nářadí? Dětská hračka? Součástka z nějakého zařízení? Anebo něco mnohem zajímavějšího?

Rozhodla jsem se to zjistit. A jak se ukázalo, cesta za odpovědí byla mnohem dobrodružnější, než bych kdy čekala.

Původní krabička, dávné vzpomínky

Krabička, ve které jsem předměty našla, byla z masivního dubového dřeva, s jemně vyřezávanými detaily. Na víku bylo vybledlé jméno: Marie K. – 1937. To byla moje prababička z matčiny strany, o které jsem věděla jen velmi málo. Zemřela dlouho před mým narozením a maminka o ní mluvila spíš zdrženlivě. Byla to prý tichá, přemýšlivá žena, která během druhé světové války pracovala jako švadlena a také… něco zapisovala. Deník? Zprávy? To nikdo nevěděl jistě.

Kromě těch tří podivných předmětů se v krabici nacházel i kus látky s vyšitou písmenovou kombinací «B.G.R. 17», a zažloutlý lístek s nápisem „Neschovávej, dokud neporozumíš“.

To už jsem věděla, že mám v rukou něco víc než jen staré harampádí.

První pokusy o identifikaci

Zkusila jsem pátrat po internetu. Nahrála jsem fotky předmětů do několika sběratelských skupin, fór a aplikací na rozpoznání předmětů. Reakce byly různé:

„To je součást mechanických hodinek, určitě předválečných.“

„Mohl by to být fragment staré psací mašiny.“

„Ten plíšek vypadá jako identifikační známka, ale nemá žádné sériové číslo.“

„Možná šifrovací pomůcka, třeba z války?“

Ale žádná odpověď nebyla stoprocentní. Čím víc jsem se do toho ponořovala, tím víc mi připadalo, že tyto předměty nemají běžné využití – že možná měly specifický účel v konkrétní době, za konkrétních okolností.

Návštěva historika a velké odhalení

Rozhodla jsem se navštívit historika z místního muzea, který se specializuje na techniku a šifrovací zařízení 20. století. Když jsem mu předměty ukázala, zbledl. Doslova.

„Tohle… jsem viděl jen na fotografii v jednom starém vojenském archivu,“ řekl tiše. „Pokud je to, co si myslím, tak vaše prababička mohla být součástí odbojové skupiny.“

Podle něj šlo o součást ruční šifrovací sady, používané během druhé světové války některými tajnými spojkami. Pístová součást mohla být součástí malé šifrovací trubice, plíšek sloužil jako maskovaný držák kódů, a spirálovitý kus mohl být aktivátor – pomůcka pro rozluštění konkrétní zprávy na základě předem daného vzoru.

A ta vyšivka? „B.G.R. 17“ – údajně kód označující místo nebo osobu. Existuje záznam o skupině „Bílá Grálová Růže“, která působila na území tehdejšího protektorátu a jejíž členové byli dodnes neznámí.

Co všechno prababička skrývala?

Možná nikdy nezjistím celý příběh. Možná existovaly další stopy, které se ztratily v čase. Ale jedno vím jistě – tyto malé předměty, které jsem původně považovala za bezvýznamné, jsou tichými svědky událostí, které možná změnily osudy lidí kolem nás.

A možná… i nás samotných.

A teď otázka pro vás:

Našla jsem tyto malé předměty. Vím už hodně – ale možná ne všechno. A co vy? Už jste někdy narazili na něco podobného? Máte ve své rodině staré krabičky, záhadné šperky nebo předměty, u kterých si nejste jisti původem?

Někdy totiž stačí otevřít zásuvku… a začít objevovat historii, která čekala jen na to, až ji někdo znovu probudí k životu.