Na hřbitově toho dne panovalo ticho. Slunce jemně pronikalo skrz větve a lehký vítr nesl vůni čerstvě vykopané hlíny. Všechno působilo obyčejně, jako na stovkách jiných pohřbů: příbuzní se slzami v očích, sousedé stáli tiše a kněz potichu pronášel modlitbu. Ale to, co se stalo jen o několik okamžiků později, zničilo veškerý klid a proměnilo obřad v scénu, na kterou nikdo nikdy nezapomene.

Šokující okamžik

Když hrobníci spustili malou rakev do jámy, země se náhle začala hýbat. Nikdo nechápal, co se děje. Z uvolněné půdy začaly vylézat desítky hadů. Tencí i tlustí, šedí i černí – kroutili se, šustili a zvedali hlavy. Někteří se plazili přímo po rakvi, jako by se chtěli podívat dovnitř.

Davy lidí ustoupily v hrůze. Ženy křičely a ustupovaly, muži se je pokusili zahnat, ale marně. Hadi jako by hrob bránili. A tehdy se objevilo ještě něco děsivějšího: z prasklin v zemi začali vylézat černí štíři. Jejich lesklé krunýře se třpytily na slunci a ocasy s jedovými bodci byly zdvižené a připravené k útoku.

Panika mezi lidmi

Kněz, držící kříž, zbledl a přestal uprostřed modlitby, ruka se mu třásla. Lidé se na sebe dívali a šeptali ve strachu. „To je znamení!“ vykřikl někdo. „Duše dítěte nenalezla klid,“ dodala stará žena. Dav zůstal strnule stát, paralyzován strachem a zmatením.

To, co mělo být klidným rozloučením, se proměnilo v noční můru. Zdálo se, že samotná země se bouří proti tomu, co se děje.

Dusivá atmosféra

Někteří lidé utekli z hřbitova v panice, jiní se křižovali a plakali. Byli i tací, kteří se snažili najít logické vysvětlení. Ale i ti nejracionálnější umlkli, když hadi a štíři dál obklopovali rakev, jako přitahováni nějakou neviditelnou silou.

Děsivý objev

Nakonec se jeden muž odvážil prozkoumat půdu. Tehdy se odhalila část pravdy. Pod místem, kde byl hrob vykopán, se nacházela přírodní dutina, jakýsi úkryt jedovatých tvorů. Kopáním hrobníci narušili jejich „hnízdo“ a vypustili jeho nebezpečné obyvatele.

Ale skutečnost, že se objevili přesně ve chvíli, kdy rakev dosedla na dno jámy, působila až příliš děsivě na to, aby šlo jen o náhodu.

Důsledky

Pohřeb musel být přerušen. Dlouho se nikdo neodvážil k hrobu přiblížit. Někteří šeptali o kletbách a znameních, přesvědčeni, že duch dítěte přivolal tyto tvory. Jiní se drželi racionálního vysvětlení, ale i ti přiznali, že scéna byla tak děsivá, že ji nebylo snadné vysvětlit pouhou náhodou.

Příběh se rychle rozšířil po okolí. Lidé diskutovali, hádali se, vymýšleli teorie – o božím trestu, kletbě nebo krutém žertu přírody. Ale jedno bylo jasné: hřbitov, kde se to stalo, už nikdy nebude považován za obyčejné místo. Dokonce i ve dne se mu teď mnozí vyhýbají.