Na silnici číslo 27 panovalo tu noc ticho, přerušované jen vzdáleným bzukotem hmyzu. Ale za tímto zdánlivým klidem se odehrávala scéna, která zchladila krev. V příkopu u silnice, pár metrů od rozbitých zbytků motocyklu, ležel bezvládně muž. Jeho dech byl těžký, hrudník se zvedal v křečích. Smrt mu byla na stopě.

Vedle něj, klečela drobná postavička – malé děvčátko, sotva pětileté, oblečené v růžových princeznovských šatičkách. Její malé dlaně pevně tlačily na hlubokou ránu v jeho hrudi, jako by věřila, že tak může udržet jiskru života.

Píseň v temnotě

Místo pláče či paniky se ozývala tichá melodie. Dívka zpívala „Svěť, svěť, hvězdičko malá“, jako ukolébavku pro neznámého muže bojujícího se svým posledním dechem. Její hlas se chvěl, ale strach v něm nebyl – jen neuvěřitelná odhodlanost.

Když dorazila policie a lékaři, pokusili se ji odtáhnout. Ale ona se držela motorkáře ze všech sil a křičela:
— „Neodnášejte ho! Není připraven! Jeho bratři ještě nejsou tady!“

Nejdřív si mysleli, že je zmatená šokem. Ale tvrdě opakovala: „Slibila jsem, že ho budu hlídat, dokud nepřijdou jeho bratři.“

Hřmění motorů

A pak — hřmění přerušilo noc. Země se otřásla, když na silnici najely desítky Harley‑Davidsonů. Světlomety prorážely tmu a hluk motorů se zvyšoval.

Dívka, se slzami na tváři, se náhle usmála.
— „Vidíte? Říkala jsem vám. On mi to ukázal ve snu, včera v noci.“

Tajemství, jež mrazí

Když vedoucí skupiny seskočil z motorky a spatřil ji, jeho tvář zbledla. Ztuhl, jako by před duchem. Z třesoucím se hlasem pronesl čtyři slova, která všechny přítomné ochromila:
— „Sofie? Ty jsi živá?“

Jak mohla dívka vědět o klubu? Proč vypadala, jako by je očekávala? A jak mohla předvídat jejich příchod — dokonce až po zvuk motorů?

Mezi logikou a zázrakem

Příběh se rychle rozšířil. Někteří tvrdili, že šlo o náhodu. Jiní věřili v mystické spojení. Psychologové mluvili o „obranném mechanismu dětské psychiky“. Ale může takový mechanismus přimět pětileté dítě, aby tak vytrvale tlačilo na smrtelnou ránu, bez paniky, dokud nedorazí pomoc?

Záchranáři byli upřímní: bez ní by muž nepřežil. Krvácení by ho zabilo za pár minut.

Neviditelná nit

A ona? Když ho odnesli, ztichla. Stála nehybně, zatímco motorkáři obklopili místo, dívali se na muže, jako by ho znala odjakživa. Když ji odváděli do nemocnice, nejevila žádný strach — jen klid někoho, kdo splnil daný slib.

Té noci, ještě dřív než lékaři potvrdili, že muž přežije, už se zrodila legenda. Jeden chirurg přiznal: „Bez ní by neměl žádnou šanci.“

Co zůstane navždy

Na té opuštěné silnici bylo jedno děvčátko v princeznovských šatičkách silnější než strach, než nedůvěra a dokonce než smrt.

A každý, kdo tento příběh slyšel, se stále ptá: kdo to bylo? Ztracené dítě, posel osudu… nebo duše, která se vrátila, aby zachránila někoho, koho kdysi dávno milovala?