Tu větu jsem slyšela poprvé od ženy, která měla vrásky kolem očí a zářivě červené boty. Stála přede mnou ve výloze malého obchodu [...]

Stáli jsme proti sobě v úzké chodbě, kde se zvuky vždycky zvláštně vracely zpátky. Každý můj nádech zněl hlasitěji, než by měl. Čekal [...]

Bylo to jedno z těch odpolední, kdy se zdálo, že svět je obyčejný, klidný a předvídatelný. Slunce se odráželo od hladiny jezera, ptáci [...]

Seděla jsem u kuchyňského stolu s šálkem horké kávy, která už dávno ztratila svou vůni. Ráno začalo obyčejně – ptáci za oknem, světlo [...]

Dřevo pod mými chodidly bylo studené a každé prasknutí znělo hlasitěji, než by mělo. Držela jsem se zábradlí, prsty zbělené napětím, a snažila [...]

Ta věta ve mně zrála dlouho. Neřekla jsem ji nahlas hned, protože jsem se bála, že bude znít přehnaně, hystericky, že ji někdo [...]

Pokoj byl menší, než jsem si ho pamatovala. Možná se nezmenšil on, ale já jsem vyrostla. Nebo se změnilo ticho, které v něm [...]

Stála jsem u okna a dívala se ven, aniž bych skutečně vnímala, co vidím. Svět za sklem pokračoval beze změny — auta projížděla, [...]

Ležela uprostřed stolu, dokonale rovná, až podezřele klidná. Neobsahovala adresu ani jméno, jen drobnou stopu po přehnutí v rohu. Když jsem se jí [...]

poslouchal její nepravidelné hučení, jako by se snažila říct něco, co už nemá sílu vyslovit nahlas. V koupelně svítila jen jedna žárovka, studené [...]