![\"\"](\"https:\/\/harcum.am\/wp-content\/uploads\/2025\/10\/image-88.png\")
<\/figure>\n\n\n\nKa\u017ed\u00e9 r\u00e1no sly\u0161el v hlav\u011b jej\u00ed hlas. To, jak ho budila, i kdy\u017e u\u017e d\u00e1vno nepot\u0159ebovali bud\u00edk. Jak zp\u00edvala fale\u0161n\u011b, kdy\u017e si \u010distila zuby. Jak mu ka\u017ed\u00e9 pond\u011bl\u00ed p\u0159ipom\u00ednala, \u017ee zapomene vyhodit ko\u0161, i kdy\u017e u\u017e ho d\u00e1vno dr\u017eel v ruce.<\/p>\n\n\n\n
Kdy\u017e Helena ode\u0161la, nez\u016fstal po n\u00ed jen pr\u00e1zdn\u00fd prostor v posteli. Z\u016fstal po n\u00ed pr\u00e1zdn\u00fd rytmus cel\u00e9ho \u017eivota<\/strong>. V\u0161echno, co tvo\u0159ilo den \u2013 od v\u00fdchodu slunce po ve\u010dern\u00ed \u010daj \u2013 najednou ned\u00e1valo smysl. Hodiny tikaly d\u00e1l, ale \u010das se zastavil.<\/p>\n\n\n\n Zpo\u010d\u00e1tku zkou\u0161el b\u00fdt siln\u00fd. \u0158\u00edkali mu, \u017ee to p\u0159ejde. \u017de bolest otup\u00ed. \u017de si zvykne. Ale nebyla to bolest, co ho ni\u010dilo. Byla to pr\u00e1v\u011b ta absence bolesti<\/strong>. Ta otup\u011blost, to pr\u00e1zdn\u00e9 m\u00edsto, kde d\u0159\u00edv bylo sv\u011btlo. Lid\u00e9 si mysl\u00ed, \u017ee smutek bol\u00ed. Ale skute\u010dn\u00fd smutek je tich\u00fd. Nehlu\u010dn\u00fd. Pomalu ti vyp\u00edn\u00e1 jednu \u010d\u00e1st po druh\u00e9, jako kdy\u017e zhas\u00edn\u00e1\u0161 sv\u011btla v dom\u011b, ve kter\u00e9m u\u017e nikdo nebydl\u00ed.<\/p>\n\n\n\n Nechodil na h\u0159bitov. Nev\u011b\u0159il v ritu\u00e1ly. M\u00edsto toho ka\u017ed\u00fd ve\u010der sed\u011bl na balkon\u011b, tam, kde spolu d\u0159\u00edv pop\u00edjeli v\u00edno. Na stole p\u0159ed n\u00edm st\u00e1ly dv\u011b sklenky. Jedna pln\u00e1. Druh\u00e1 nedot\u010den\u00e1. A tak to z\u016fstalo cel\u00e9 roky.<\/p>\n\n\n\n P\u011bt let.<\/p>\n\n\n\n P\u011bt zimn\u00edch sv\u00e1tk\u016f bez jej\u00edho sm\u00edchu. P\u011bt narozenin, kter\u00e9 si p\u0159\u00e1l zapomenout. P\u011bt let, kdy neotev\u0159el z\u00e1suvku s jej\u00edmi dopisy. P\u011bt let, kdy nevypral jej\u00ed svetr, proto\u017ee je\u0161t\u011b trochu von\u011bl po n\u00ed.<\/p>\n\n\n\n A pak, jednoho dne, ani\u017e by s\u00e1m v\u011bd\u011bl pro\u010d, otev\u0159el okno doko\u0159\u00e1n<\/strong>. Do bytu vnikl jarn\u00ed vzduch. Pach de\u0161t\u011b, hl\u00edny, a n\u011bco nov\u00e9ho. Ne\u0159ekl nic. Jen tam st\u00e1l, dlouho. A pak se oto\u010dil a za\u010dal z ni\u010deho nic p\u0159erovn\u00e1vat knihy v polici. P\u0159esn\u011b tak, jak to v\u017edy d\u011blala ona \u2013 podle barvy, ne podle autora.<\/p>\n\n\n\n Druh\u00fd den vynesl jej\u00ed star\u00fd \u0161\u00e1l na charitu. A poprv\u00e9 za t\u011bch p\u011bt let si s n\u011bk\u00fdm promluvil d\u00e9le ne\u017e dv\u011b minuty. Byl to kluk z pek\u00e1rny, kter\u00fd se ho zeptal, jestli chce housku sypanou, nebo hladkou. A Vil\u00e9m odpov\u011bd\u011bl. Pak se usm\u00e1l. Jen trochu, ale p\u0159esto.<\/p>\n\n\n\n